PŘEKVAPENÍ

26. dubna 2013 v 11:11
Léto bylo pro mě a mého přítele těžké. Bydlíme každý v jiném městě a mimo akademický rok jsem o prázdninách pobývala doma, autem dvě hodiny daleko. Jednak proto, že jsem se musela na léto vystěhovat ze studentských kolejí a taky proto, že jsem měla jako každé léto brigádu v jednom místním podniku. Byla to pro nás s přítelem první těžší zkouška, první léto našeho vztahu a určitě bylo klíčové. Z pravidelného vídání se několikrát za týden se najednou stalo pouze pár hodin týdně a někdy ani to ne, když se nám špatně křížila pracovní doba.

Toho dne jsem si užívala první den po více než dvou měsících téměř každodenní brigády. Přítel byl ten den na jakési rodinné oslavě, tak vše napovídalo tomu, že na další setkání si ještě nějaký den počkáme. Abych zahnala smutnění, vrhla jsem se na úklid, který jsem během léta kvůli náročnosti brigády dost zanedbávala. Když jsem po několika hodinách měla konečně douklízeno, nedalo mi to a napsala příteli sms: "Už mám hotovo a zbytek dne se můžu válet v posteli. Ale o samotě to není ono." V zápětí mi zapípala odpověď: "Chceš, abych z tebou přijel?" Trohu mě rozčílilo, že si se mnou takhle zahrává a vtipkuje, ale odepsala jsem: "Co je to za hloupou otázku? Odpověď je snad jasná, ne?" A můj mobil se vzápětí rozpípal znovu: "Vyrážím." Koukala jsem na tu sms dost nevěřícně. "Nedělej si ze mě srandu, co kdybych se začala těšit?" - "Nedělám si srandu. Jedu. Za dvě hodiny jsem u tebe."

Přijel! Bylo to krásné setkání, o to hezčí, že spontánní a neplánované. Jedno z nejkrásnějších překvapení v mém životě. Víte, co je úplně nejkrásnější? Usínání vedle někoho, koho milujete. O to krásnější, když je tolik vzácné. Léto jsme zvládli a určitě náš vztah posílilo. Začali jsme si přítomnosti toho druhého více vážit a víc si užívat společné chvíle :).
 

TA DVĚ SLŮVKA

18. dubna 2013 v 22:32
MILUJU TĚ. Mám dojem, že ta dvě slůvka v dnešní době ztrácí svoji jedinečnost a kouzlo. Všímám si všude okolo, že když se dá pár teenagerů dohromady, hned druhý den se šíleně milují a musí to dát nejlépe celému světu najevo, a tak tím zahlcují nejen své statusy na facebooku, ale také uši všech, kteří to jsou ochotni poslouchat. O prapodivných mutacích těchto slov ani nemluvě!

Vzpomínám si, kdy jsem tato slůvka z úst svého přítele slyšela poprvé. Slavili jsme první společné výročí, leželi vedle sebe nazí v posteli nádherně přitulení a povídali si. Když nastala chvilka ticha, můj milý se ke mně nečekaně naklonil a zašeptal mi do ucha "Miluju tě." Moje srdce v tu chvíli mohlo zbláznit, jaké silné emoce to ve mně vyvolalo. Jeden z nejhezčích momentů, které jsem v životě zažila. Vyplatilo se počkat si.

Nádherný okamžik. Počkala jsem si na něj rok, a o to to všechno bylo opravdovější. Ačkoli jsme oba k druhému tyto nevyřčené city chovali už dlouho předtím, nepotřebovali jsme k tomu tato kýčovitá slůvka. Líbilo se mi "pouhé" MÁM TĚ RÁD. Připadalo mi hezky neohrané, upřímné a milé.

Nemůžu se těchto dvou slůvek z přítelových úst nabažit, nabrala pro mě nový rozměr. Ale jen v jeho podání. Pokaždé, když je vyslechnu z úst někoho jiného nebo klávesnice, jen se ušklíbnu. Zdají se mi totiž opravdová jen tehdy, když jsou vyřčená bez svědků. Nač je říkat veřejně? Evokuje to ve mně pouze ten pocit, že si jimi daný člověk není jist, a proto se musí navenek takto ventilovat a přesvědčovat o tom zejména sám sebe, a to někdy dost zoufale.