Myslím, že nastal ten pravý čas, abych vás seznámila s člověkem, který hodně zasáhl do mého života, ale ve svém příběhu jsem ho ještě dosud nezmínila.
Aleš byl syn mamčiny nejlepší kamarádky, které všichni nevím proč říkají dosti infantilně - Jája. Znali jsme se odmalička, jako malí jsme asi spolu trávili hodně času, ale to já si nepamatuju. Byla jsem totiž o pět roků mladší, a to je zejména v dětství a dospívání velký věkový rozdíl. Pak se nadlouho Aleš vypařil z mého života a nevěděla jsem o něm vůbec nic.
Bylo to prvního ledna nad ránem, když jsem byla v prváku a vracela jsem se z oslavy Silvestra s přáteli, kdy jsem ho potkala po spoustě let. Šla jsem za našima, kteří slavili příchod nového roku právě s Jájou a dalšími kamarády. Hned u vchodu se se mnou dal do řeči nějaký kluk, kterého jsem neznala. Oslovil mě jménem a divil se, že si ho nepamatuju. Opakoval mi několikrát indicie, které mě měly navést k tomu, abych si vzpomněla, o koho jde. Marně, neměla jsem ani páru. Když se mi představil jako Aleš, stejně jsem ho nepoznala. Byl jinačí, než jakého jsem ho znala jako malá, no.
Párkrát s náma šel během následujícího roku hrát volejbal, ale vůbec mu to nešlo. Nevybral žádné moje podání. (což o to, moje podání sem tam mají problém vybrat i dobří volejbalisté). Nutno dodat, že jsme spolu neprohodili ani větu, teda pokud mě moje paměť nemate.
Zlom nastal až tehdy, kdy se naši vrátili z oslavy kulatin Alešova strejdy. Aleš tam požil dost alkoholu, a ten mu nejspíš rozvázal jazyk. Zašel za mým tátou a oznámil mu, že se mu hodně líbím a že by chtěl se mnou chodit. Po tátovi chtěl svolení, ale narazil. Táta mu odpověděl, že u mě nemá šanci a ať se ke mně ani nepřibližuje. Měl k tomu dost důvodů, pár mluví za vše: Aleše vylili po roce z výšky, už několik let nepracoval, jen trčel doma u počítače nebo chodil s kamarády pít, živila ho jeho mamka s přítelem. A taky kouřil a ne málo. Špatná partie pro dceru, co si budeme povídat...
Ještě že taťka tak zaprotestoval. Důvody vážně byly.