na Blog.cz

Při psaní si s Peťou o tom, jak bylo v Itálii, jsem ztratila nervy. A to, když odbočil od tématu a ptal se, jestli bych nechtěla sestavit tým na volejbalový turnaj, kterého se taky účastní. Naléhal na mě přes moje protesty, že určitě znám spoustu šikovných volejbalistů a volejbalistek. Když už tohle zopakoval poněkolikáté, vmetla jsem mu do tváře, že jestli myslí nějakou konkrétní volejbalistku (Vendulu?!!), ať to řekne rovnou. Nechápal. Vysvětlila jsem mu svoji domněnku. Musel z ní vycítit jistou zášť z mé strany vůči Vendule a vyzvídal, co se stalo v Itálii, že už nejsme kamarádky. Nechtěla jsem házet na bývalou kamarádku špínu a už rozhodně ne před klukem, na kterém mi záleželo a kterému se líbila. Ale ukecával mě dalších pár dní, až jsem mu všecko vyzvonila a dodala, ať si hledá holku jinde, že Vendula za to nestojí. Nejraději bych si za tohle nafackovala, no fakt!! Skoro jsem se takhle blbě prozradila.

Později na mě znovu naléhal s turnajem, akorát malinko obrátil. Řekl mi, že mají nejistého šestého člena týmu a jestli bych nechtěla být jejich pojistka. Tenkrát ještě netušil, jak hraju, tak mě to docela překvapilo.

Moje tvrdohlavost polevila a uvědomila jsem si, že ten turnaj je má obrovská šance. Nechtěla jsem riskovat, že by přece jen šestý člověk neodpadl, a tak jsem začala sestavovat vlastní tým. Znala jsem spoustu skvělých volejbalistů i volejbalistek, ale dala jsem přednost kamarádům, kteří nehráli až tak dokonale, ale byli mi osobně bližší a milejší.

A zákon schválnosti! Když byl náš tým kompletní, přišla mi den před turnajem smska od Peti, jestli teda můžu zaskočit k nim do týmu, že se stalo to, co předvídal. Odmítla jsem. Slíbila už jsem to přeci jiným, že.

Každopádně musím dodat, že turnaj pro nás skončil fiaskem, byli jsme úplně poslední. Peťův tým si zahrál ve finále. Skoro jsme se neviděli, hrálo se na dvou různých místech. A když už jsme se minuli a prohodili pár slov, stálo to za starou belu. Takže tuhle šanci jsem propásla...