Můj příběh zamilovanosti začíná na jaře loňského roku. Musím přiznat, že do té doby jsem byla zamilovaná nesčetněkrát, ale tohle bylo porpvé něco jiného. Nikdy jsem nevydržela být zakoukaná do nějakého kluka tak dlouho. Tohle bylo opravdové pobláznění.
O Petrovi mluvili všichni a všude. Jen já jsem ho neznala! Naši mi často doma předhazovali, jak by se jim líbil Peťa jakožto můj kluk, což mělo za následek to, že jsem ho nenáviděla, ač jsem ho do té doby neviděla. Ale neříkám, že bych na něj nebyla zvědavá!
Jednoho dne ve škole za mnou přiběhla spolužačka Venda s tím, že si ji přidal na icq jakýsi maturant Petr a jestli ho neznám. A vida, příjmení se shodovalo s tím "mým". Nejspíš se do Vendy zakoukal, ta ale byla už nějaký ten rok šťastně zadaná s Radimem a nejevila zájem, ač se dotyčný hodně snažil ji vytáhnout někam ven, nebo na volejbal.
Ani jedna jsme nevěděly, o koho se jedná. Poslal jí sice pár fotek, ale na každé vypadal úplně jinak. A tak jsme trávily většinu přestávek tím, že jsme bloumaly po gympláckých chodbách a hledali někoho, kdo by se mu podobal.
Už si nepamatuju, jak se to stalo, ale jednou nás na chodbě pozdravil, když jsme to nejméně čekaly. A musím dodat, že ač já jsem prvně nevěděla, jak Peťa vypadá, on mě znal už dávno díky podobnosti s mojí ségrou, která byla v tu dobu už jeho dobrou kamarádkou.
Myslela jsem si, že to bylo moje první setkání s ním, ale později jsem z fotek zjistila, že jsme kdysi před tím spolu hráli volejbalový turnaj, dokonce v jednom týmu! Nepamatovala jsem si ho ani za mák...
Aspoň si sa nemusela veľmi snažiť aby ste sa zoznámili lebo si ťa pamätal 
Tak přeju aby jste mohli být spolu
Děkuji za podporu, kéž bys měla pravdu 