TA DVĚ SLŮVKA

18. dubna 2013 v 22:32
MILUJU TĚ. Mám dojem, že ta dvě slůvka v dnešní době ztrácí svoji jedinečnost a kouzlo. Všímám si všude okolo, že když se dá pár teenagerů dohromady, hned druhý den se šíleně milují a musí to dát nejlépe celému světu najevo, a tak tím zahlcují nejen své statusy na facebooku, ale také uši všech, kteří to jsou ochotni poslouchat. O prapodivných mutacích těchto slov ani nemluvě!

Vzpomínám si, kdy jsem tato slůvka z úst svého přítele slyšela poprvé. Slavili jsme první společné výročí, leželi vedle sebe nazí v posteli nádherně přitulení a povídali si. Když nastala chvilka ticha, můj milý se ke mně nečekaně naklonil a zašeptal mi do ucha "Miluju tě." Moje srdce v tu chvíli mohlo zbláznit, jaké silné emoce to ve mně vyvolalo. Jeden z nejhezčích momentů, které jsem v životě zažila. Vyplatilo se počkat si.

Nádherný okamžik. Počkala jsem si na něj rok, a o to to všechno bylo opravdovější. Ačkoli jsme oba k druhému tyto nevyřčené city chovali už dlouho předtím, nepotřebovali jsme k tomu tato kýčovitá slůvka. Líbilo se mi "pouhé" MÁM TĚ RÁD. Připadalo mi hezky neohrané, upřímné a milé.

Nemůžu se těchto dvou slůvek z přítelových úst nabažit, nabrala pro mě nový rozměr. Ale jen v jeho podání. Pokaždé, když je vyslechnu z úst někoho jiného nebo klávesnice, jen se ušklíbnu. Zdají se mi totiž opravdová jen tehdy, když jsou vyřčená bez svědků. Nač je říkat veřejně? Evokuje to ve mně pouze ten pocit, že si jimi daný člověk není jist, a proto se musí navenek takto ventilovat a přesvědčovat o tom zejména sám sebe, a to někdy dost zoufale.
 


Komentáře

1 hogreta | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 23:44 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím, do poslední tečky:). Někdy mám pocit, že ta dvě slůvka už u některých případů úplně ztrácejí svůj smysl. "Miluji tě" mi přítel řekne tak maximálně dvakrát do roka - a úplně to stačí. Zaprvé proto, že to moc dobře vím i bez toho, aniž by to říkal, a zadruhé proto, že takhle se mi to neohraje a pokaždé je to pro mě něco, co je moc důležité a co ve mě vyvolá hodně silné emoce. Kdybych to slyšela každý den, tak se bojím, že bych časem neslyšela rozdíl mezi "miluji tě" a "kup k večeři vepřové".

2 Ivinka | Web | 21. dubna 2013 v 11:03 | Reagovat

Je mi skoro šestnáct let,miluji kluka už tři roky.Není to dětinské.Nic nebyla náhoda.V první třídě mi dal pusu na tvář,nazval mě krávou.Po šesti letech jsme byli nejlepší kamarádi a prožívali jsme dětskou lásku.A teď?Ztrácím se v něj - puberta je mocná,příjde mi,jakoby mu někdo vylil mozek a city.Láska je mocná ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.